Akce a výlety 2013
Hon na kachny, 8.září 2013.
Tuto ještě letní neděli jsme strávili na poplatkovém honu na kachny v Nalžovských Horách na Klatovsku. Podobně jako na našich loňských honech, i tady jsme byli jediný retriever mezi samými ohaři a potkali jsme se tu dokonce i se dvěma pány psovody, s kterými jsme loni chodili do bažantnice v Martinicích. V překrásné přírodě šumavského podhůří se lovilo na třech velkých rybnících a protože střelci velmi dobře stříleli a psů zase až tak moc nebylo, všichni si moc pěkně zanosili. Nejlepší byla dopolední leč u prvního rybníka, kde bylo nejvíce kachen. Postavili nás na břehu za dva střelce, kterým jsme měli nosit oběma najednou. Rákosí v tom místě nebylo žádné a všechno padalo jenom do vody, tak jsme procvičovali přinášení kachny z hluboké vody. A protože oba pánové měli výbornou mušku, Deny si tuto disciplínu dal nejméně dvacetkrát po sobě, nestíhali jsme vůbec nosit, natož počítat. Po ukončení střelby leželo ještě spousta kusů na hladině, některé i hodně daleko od břehu, kam Deny z břehu neviděl. To už jsme občas museli po „ohařím“ způsobu i hodit do vody žabičku, aby se pes nasměroval, ale jakmile kachnu v dálce zmerčil, okamžitě se za ní vydal. Poslední byla skoro v půlce rybníka a oba pánové se hecovali kdo dál dohodí a jestli to ten pes opravdu přinese. To už mezitím přijeli sbírat zvěř a prý ať se na to vykašlem, že si ten zbytek z prostředku rybníka seberou loďkou. Ale to by nebyl Deny, jako by tomu rozuměl, vydal se nakonec i za tou poslední kačenkou. V poledne jsme se spolu rozdělili o moc dobrý oběd a vyjeli k dalším dvěma rybníkům, kde už ale tolik kachen nebylo a také jsme už nestáli přímo za střelcem, takže na nás vyšly hlavně dohledávky v rákosí a v lesíku u jednom z rybníků. U posledního rybníka jsme také zažili policejní kontrolu, všichni měli naštěstí všechno v pořádku, ještě že jsme měli s sebou Denyho kartičku LU ! Na slavnostním výřadu bylo celkem 330 kachen a čtyři jsme dostali jako výslužku. Moc jsme si tento hon užili a dostali jsme dokonce pozvání i na další dva víkendy, ale bohužel nemůžeme – všechny další víkendy máme nějaké zkoušky. Tak snad zase příští rok ...
Tábor s retrievery Strmilov. 24.-31. srpna 2013.
Poslední týden prázdnin u nás tradičně patří retrievřímu táboru. Letos jsme poprvé navštívili novou lokalitu Výcviku retrieverů ve Strmilově v jižních Čechách u rybníka Komorník. Celá akce jako vždy neměla chybu – výborná parta, výcvik, honitba i samotný tábor - jenom počasí tentokrát moc nevyšlo. První tři dny se cvičilo v dešti a byla dost chladno, sluníčko se objevilo až poslední dny v závěru tábora. S Denýskem jsme cvičili ve skupině Ilony Bártové a protože se chystáme v brzké době na všestranky, zkoušeli jsme letos také barvu. Deny cvičil po celý týden moc hezky a v závěrečném klání o tzv. Komorní(k) pohár jsme skončili na 9. místě z 39 přihlášených retrieverů. Odpoledne patřila procházkám v nádherné přírodě v okolí tábora. Rybník Komorník je letos hodně malý, protože byl vypuštěný a napouštět se začal teprve nedávno. Na koupání to ale stačilo a po dně rybníka se dá nejen krásně procházet mezi zajímavou vegetací, ale místy jsou tu krásné písečné plážičky jako u moře.
Za celou akci moc děkujeme Evě Píchové a Jindře Hermannové.
Fotky z tábora máme v naší fotogalerii.
Dovolená s retrieverem 2013. 31.5.-9.6., Kyselka (Karlovy Vary)
Na tábor pořádaný chovatelskou stanicí Artemis Gold jsme jeli letos poprvé a přivedlo nás sem hlavně velké nadšení z loňského Západočeského Derby. Do kempu Ontario jsme přijeli v pátek večer, hned jsme byli poučeni, kde, kdo a s kým zítra cvičí a pak společně poseděli v místní hospůdce nad výborným dortem ve tvaru retrievera, který tady už patří k tradici. Na cvičení jezdíme každý den na Bražec.
Sobota, první den výcviku, hustý déšť. Jsme ve skupině všestrankářů, cvičíme s Pavlem Míškem na louce, začínáme slíděním. Dnes jsme jenom tři, hodně lidí je na výstavě na Konopišti. Podmáčená louka psům nevadí, zato nám se chodí špatně, měkko pod nohama, místy jdeme úplně vodou a občas znejistím, když zajedu do vody až do půlky holinek – člověk se neubrání pocitu, že zajede do bažiny. Dva kusy na slídění jsou pro nás novinka, ale Deny jde i pro druhého bažanta bez problémů. Následuje navádění na dva kusy pernaté, marking, vodění. Ve skupině je s námi ještě Yvettka s Fionou a Frodem a Zuzka s Daisy a s miminkem Lucinkou, které se celou dobu nosí na břiše pod pláštěnkou, z kapuce jí kouká jenom nos a oči. Holky jsou úžasné, vydržely to celý týden. Odpoledne prospíme, večery trávíme v hospůdce, což je jediné místo, kde je sucho a TEPLO.
Neděle, druhý den. Cvičíme u vody, některé disciplíny s Janou a některé s panem Bardou. Je 7°C, silný vítr, liják. Máme zimní bundy, svetry, čepice, v podstatě všechno, co se pod pláštěnku ještě vejde. Už je nás víc, přibyla Hanka s Guccim a Áresem a Standa B. s Chuckem a Buckem. Víc se čeká, jsme na Bražci od devíti skoro do dvou, psi jsou celou dobu jak pod ledovou sprchou. Odpoledne příjezd do mokrých chatek a mokrých pelechů, nic neschne. Někteří už vylévají vodu z holinek a odpoledne jede část výpravy do Varů nakoupit další holinky. Přes noc nešla elektrika, všichni jsme si vypůjčili přímotopy, ale síť to neutáhne. Hospoda je plná sušících se hadrů, opěradla židlí zaplněná do jednoho, všude něco visí, nosíme sem i ručníky. Další noc nám naštěsti topení v chatce vydrželo, Deny má konečně alespoň na chvíli suchá záda, ale břicho pořád mokré až do rána. V mokrém pelechu už se ležet nedá, dnes šel spát na volnou postel v chatce. Prostěradlo je černé od bahna, ale nedá se nic dělat, snad se to vypere. Jeden pejsek už tady má mrtvý ocas. Klesá ochota k práci na vodě, na handling už musím Denyho hodně nutit. Rákosí a dohledávky zatím bez problémů.
Třetí den, pondělí, pořád leje. Deny již třetí den pořádně neuschnul. Dopoledne děláme klid na stanovišti u vody, potom se jde zase na hlubokou vodu. Vracíme se v poledne na oběd a pak na celé odpoledne asi od dvou skoro do sedmi večer jedeme celá velká skupina, všichni kromě OVVRkářů do lesa. Učíme se kapat barvy, děláme vlečky, čtverec, odložení, všechno jako LZ. Pořád prší. Deny v lese cvičí mnohem raději než u vody, vlečka dobrá, čtverec byl taková rychlovka, že nás pochválil i přísný pan Barda. Barva vynikající, že mu sotva stačím, Deny jede dopředu jak tank, je to do kopce, přes křoví a kluzké kořeny, dvakrát ho musím stopnout a pustit řemen, abych se nepřizabila. Na konci barvy funím jak lokomotiva. Několik pejsků tady dnes bohužel chytlo ošklivou alergickou reakci na nějakou rostlinu, co byla na čtverci, někteří měli až záchvat. Prý snad bolševník nebo mladé ostružiny. Do rána se z toho naštěstí všichni vyspali. Nám zatím nic není.
Další tři dny bez deště, postupně vychází sluníčko a zlepšuje se nálada i výkony všech pejsků. Ve čtvrtek opět cvičení v lese, tentokrát za sucha a i s klidem na stanovišti. Opět barva, Deny jede jak podle pravítka, v jednu chvíli vede barva přes ostré trny, musím pustit řemen, ale podařilo se mi ho nádherně zadaunovat - opravdu pěkně počkal až se z křoví vymotám a pak jsme jeli dál. Také všechny další disciplíny dobrý, jenom to následování uplazit a usyčet je pořád ještě fuška.
Pátek, sedmý den. Ráno společné focení v kempu a pak Doupovský pohár. Je krásný den, sluníčko, teplo. Začínáme na navádění na dva kusy pernaté, v nádherné louce plné květin. Čas máme výborný, 4 body, ale se záměnou tyček, takže ztráta 2 bodů za poslušnost. Další je marking, taky 4 body. Přesouváme se k Janě na dohledávku kachny v rákosí a na vodění a i tady máme po 4 bodech. Poslední stanoviště je u pana Bardy na vodě. Přinášení kachny z hluboké vody máme za 4, všechno perfektní na jeden povel, krásné přinášení. Handling na vodě už trochu horší: první kus záměna, ale do vody vlezl pěkně a rychle donesl. Druhý kus mezitím odfoukl vítr, daleko a až ke břehu, takže celkový čas nakonec přes pět minut a za jeden bod, čímž jsme se propadli v pořadí až na jedenácté místo. Ale mám radost, že i tu odfouknutou kachnu dokázal Deny dohledat a přinést.
V sobotu měli mladší pejci OVVR, ale my už žádný výcvik a tak jsme si s Ivou a její goldenkou Merry a malou havaňačkou udělali výlet do Krušných hor do okolí Horní Blatné – na Vlčí jámy, Ledovou jámu, Blatenský vrch, a pak podle Blatenského příkopu. Do Krušných hor jsem až doposud jezdila jenom v zimě na běžky. Procházku v nádherné přírodě jsme si moc užili, pejci se vyběhali, vykoupali v Blatenském příkopu a malém rybníčku po cestě i vyváleli ve spoustě pěkných věcí. A také jsme ukázali Ivě, že s Denym i obyčejný výlet po turistické značce může přinést zcela nečekané zážitky.
Tábor jsme ukončili posezením v hospůdce u výborných pečených kolen a dobrého pití, povídalo se dlouho do noci a domů se nikomu z nás opravdu nechtělo.
Moc a moc děkujeme manželům Míškovým za to, že pro nás tuto náročnou akci zorganizovali. Příští rok jedeme určitě znovu!
Fotodokumentaci z jednotlivých dní od Boženky Míškové můžete vidět zde: 6.6.2013 5.6.2013 4.6.2013 3.6.2013 2.6.2013 31.5. a 1.6.2013
A ještě pár fotek ze sobotního výletu:
Výcvikový víkend Zahradiště, 25.-26.5. 2013
Tento víkend byl jsme si udělali výlet do rekreačního střediska Zahradiště na Vysočině, kde probíhal výcvik s Martinem Incédim. Přijeli jsme v sobotu dopoledne, hned po výstupu z auta se Deny běžel vykoupat do rybníka, který je přímo v táboře a poté následovalo přivítání s oběma dcerkami naší chovatelky Pavly a konečně po třech letech také s Denýskovou maminkou Gracy! Deny ji hned patřičně prohnal – to se ví, příbuzná, nepříbuzná, žádnou ženskou nenechá na pokoji. Gracy je pořád nádherná fenka i ve svých osmi letech a na svůj věk nevypadá ani zdaleka. Pavla s Árinkou a Tomáš přišli z tréninku před obědem a my jsme šli na řadu po obědě v trojčlenné skupince s labrouškem Cartouchem a goldenkou Cashirou. Stále a znovu a bohužel opožděně zjišťuji, jak moc je pro nás důležité chodit na WT. Definitivně jsem tuto nutnost pochopila v lednu na trialu, kdy jsme navzdory očekávání, že vypadneme na klidech nebo poslušnosti, vypadli na klasicky „workingové“ chybě záměny jednoho kusu za jiný. Deny umí totiž víceméně všechno, kde se vyžaduje samostatnost a dobrý nos, ale pořád potřebujeme vylepšovat ovladatelnost a vzájemnou komunikaci. Díky WT jsme už leccos zlepšili, např. jsme přestali mít problém s markingem. Deny už dnes považuje za normální, že ne po každém střeleném markingu se běží pro aport, že leckdy se musí ještě někam popojít nebo jde pro aport jiný pes. Na tomto tréninku se mi také líbilo, že každý opakoval cvik, který mu nešel, hned na místě víckrát za sebou, tak dlouho, dokud to nezačalo být opravdu lepší – s lepšími povely, blíž k aportu, apod. Byla jsem ráda, že jsme potrénovali i walk-up, to je pro nás disciplína už dost na hraně a jinde než ve skupině to opravdu nacvičit nejde. Byli jsme poučeni a spoustě chyb, které všichni děláme a které máme za úkol doma napravovat. Po nás šla na řadu ještě pětičlenná skupinka včetně Pavly s Árinkou, Denýsek šel po náročném dni spinkat na pokoj a já jsem se šla spolu s ostatními podívat na jejich cvičení a něco se přiučit při Martinově výkladu. Příjemný večer jsme zakončili povídáním v hospůdce dlouho přes půlnoc.
Druhý den jsme cvičili u vody, byla strašná zima a handling do vody asi z 20 m od břehu nám moc nešel – nebo spíš se Denymu moc nechtělo. Postupně jsme to tedy opakovali z menší a menší vzdálenosti, až jsme skončili na samém břehu rybníka, Deny pořád nic a Martin s klidem prohlásil – to nevadí, pomůžeme mu, půjdeme blíž. Tak jsem tedy vkročila do vody, aby mě bylo dáno poznat, co to znamená být opravdu důsledný. Když už jsem měla vodu asi v půlce holínek, Deny se nade mnou naštěstí slitoval a rozplaval se za dummýkem.
Odpoledne měla trénink pětičlenná skupinka více pokročilých a pak trialoví labradoři a na jejich výkony byla opravdu úžasná podívaná.
Prožili jsme opravdu skvělý víkend. Celou akci máme také podrobně zdokumentovanou díky dvěma skvělým fotografům, Tomáši Svobodovi zde a Jiřímu Dolníčkovi zde.
A tady je jedno společné foto Denýska s maminkou Gracy (foto Tomáš Svoboda). Nebylo vůbec snadné je k sobě takhle naaranžovat:
Prokopův pohár, 13.4. 2013
Druhou dubnovou neděli jsme strávili na již 3. ročníku Prokopova poháru poblíž Benátek nad Jizerou. Tuto akci pořádá tradičně náš domovský cvičák Výcvik retrieverů v Kolodějích. Letos se zúčastnilo rekordních 53 pejsků ve čtyřech kategoriích: junior, open, top a senior. Soutěžní disciplíny jsou podobné jako na working testech. S Denýskem jsme letos soutěžili poprvé ve třídě top a skončili 16. s 76 body ze 100. Výsledky byly v této skupině hodně vyrovnané a o pořadí rozhodoval každý bod. Stejně jako loni naši kategorii vyhrál Erwinek (Erwin Tades Aurea Rosa) s Bárou. My jsme ztratili body při jednom poloblindu a pak na walk-upu, protože jsme při otočce nebyli dost rychlí a Deny pak vůbec neviděl, že něco spadlo. Obyčejný marking (bez otočky) ale udělal i při walk-upu perfektně. Jsem ráda, že to Deny vůbec ustál a nevyběhl, naštěstí jsme šli ve dvojici se psem a ne s fenou - za fenkou by zdrhnul nejspíš určitě. Před týdnem jsme zkoušeli walk-up na cvičení s Evou v Dobrém poli, byla to katastrofa a na WT na Konopišti předtím nám to také nešlo, tam se zase za mnou nějak zapomněl, když už se mělo jít dál dopředu. Nejlíp nám šla teďdisciplína u Jindry, dvojitý blind v lese, kdy se pro dumík ještě muselo vyběhnou hodně do kopce. To jsme měli za 20 bodů. Na závěr byla společná disciplína "Rabit"- klid před zvěří s chlupatým běžícím dumíkem a výstřely. Všichni museli být na volno, ale ustáli jsme to. Celá akce proběhla v moc příjemné atmosféře, s prima lidmi, v hezkém jarním počasí, a také s opékáním špekáčků, což Deny zvláště ocenil - snědl dva a stejně ještě koukal, jestli by se některému z přítomných dětí nedalo pomoct se svačinou. Pár fotek můžete vidět v příspěvcích na FB zde.