Novinky 2020
9. září 2020 – Náš milovaný Denýsek dnes odešel navždy.
Denýskova poslední fotka. Neděle 6. září v lese na chatě
Denýsek začal mít po 12. roce různé zdravotní problémy, artrózu ve většině kloubů, spondylózu, a doma jsme mu už poslední dobou museli pomáhat zvednout se na zadní nohy. Venku ale ještě pořád chodil dobře a rád. V červnu bohužel velmi nešťastně vdechl osinu, která se zapíchla hluboko v nosních dutinách. Tu se sice povedlo v narkóze vyndat, ale od té doby ho trápil několik týdnů chronický zánět a posléze po podání antibiotik došlo k těžké autoimunitní reakci a krvácení z nosu. Následovala další narkóza, CT vyšetření, nakonec velké dávky prednisonu, po kterém se stav přechodně zlepšil. Když se ale prednison začal snižovat, začal být Deny hodně unavený. Poslední víkend jsme s ním byli ještě na chatě a chodil s námi po lese. V pondělí už málo jedl, venku byl unavený a cestou musel několikrát odpočívat. Další den přestal jíst a nakonec i pít. Na veterině byl po různých vyšetřeních zjištěn problém s nefunkčním jícnem, a protože už zde nebyla žádná naděje pomoci, nechali jsme ho pokojně odejít.
Pátek 4. září 2020. V té chvíli ještě nikdo netušil, že nám zbývá 5 dní po konce.
31. července - 9. srpna: Psí tábor Kyselka (Dovolená s retrieverem 2020). Letos necvičíme, jsme tu jen na dovolené. Tak nějak symbolicky jsme vyklidili doma z mrazáku mražené bažanty a odvezli sem na tábor, protože my už s nimi cvičit nebudeme. Užíváme si procházek, výlety, rafty… je velké horko a delší výlety už podnikáme bez Denyho, jen s kamarádkou. Mladí měli poslední den podzimky, ale v tom vedru jim to člověk ani nezávidí. My jsme dali přednost ráno ještě za rosy krátké procházce s Denym (asi 2 km) a potom bazénu.
24. května – i letos jsme se zúčastnili Prokopova poháru. Už nám to běhá (chodí) pomalu a stopku Deny neslyší vůbec, ale poslední jsme ještě neskončili 
.
29. duben - Denyho 12. narozeniny. Přichází čas, kdy je třeba vážít si každého dne.
Být ještě chvíli živ
a nohy toulavý
neobout do bačkor
brouzdat se rosou
a spadaným listím
ochutnat vločku
dívat se
jak se z nebe snáší déšť
to bych si přál
Jaro za časů koronaviru. Přestože je všude všechno naruby, na našem psím životě to paradoxně moc nezměnilo. Do práce chodím jako obvykle. Psí akce sice žádné nejsou, ale na ty už stejně nechodíme, a procházky a výlety do přírody jsou povoleny, a tak si je užíváme.
Údolí Plakánek v Českém ráji
Na procházce u nás doma u Sázavy na chatě
Deny také během jara trochu marodil se zánětem močových cest a cystou na prostatě, vystřídali jsme u toho několik antibiotik, ale nakonec se problém vyřešil. V této souvislosti moc oceňujeme péči pana doktora Šimůnka na klinice Monáda v Českém Brodě.
3. února: A tady je moment vskutku historický: Deny čerstvě ostříhaný v lázních u Moniky Upravený pes
Letošní zima není žádná zima a tak místo sněhových radovánek chodíme na výlety (než začnou jarní "letní" vedra).
Z procházek kolem Prahy: Klánovický les a Labe v Káraném
Výlet na Kokořínsko - Harasov. Po červené značce směrem ke Grobiánovi. Výstup na vyhlídku byl hodně náročný.
Jak jde čas ...Další rok je za námi a my zakončujeme 12. rok života. A člověk se čím dál víc neubrání myšlenkám, kolik Denyho vrstevníků, s kterými jsme kdysi začínali v Kolodějích nebo na Albeři, už nežije. Co se týče zdraví, asi bych Denyho tělo označila jako typický organismus bývalých vrcholových sportovců. Všechny tělesné funkce více méně v normě a kostra odcházející nenávratně do háje: artróza všude kam se podíváš, výrůstky v páteři, obtížné vstávání ... A tak chodíme na rehabilitace a od prosince jsme se upsali do péče specialisty ortopeda, pana doktora Musila v Českém Brodě. Deny absolvoval sérii injekcí Bonharenu a bude brát pravidelně léky na bolesti kloubů. Hony a cvičák jsme vyměnili za procházky a výlety, a ty Denymu svědčí. Jenom rychlost je čím dál menší. Také už doma většinu dne prospí a špatně slyší. Běhá jen výjimečně – převážně za rohlíkem nebo hárající fenou. I tak ale umí někdy i překvapit: před vánocemi třeba ulovil nutrii a byla to vskutku blesková akce. Zkrátka a dobře, děláme, co se dá a snažíme se v mezích možností o co nejvíc pohybu. Pořád máme svůj oblíbený venčící okruh 5 km kolem „Pařezáku“, jenom už ho teď chodíme přes 2 hodiny.