Aldy z Údolí Bobravy - "Deny" :o)

10. Mezinárodní soutěž retrieverů (VZPR) Hrádek u Rokycan, 3.-4. září 2016

Přestože uvažuji, že se zkouškami už bychom měli vzhledem k Denyho věku končit, nakonec jsme se stejně přihlásili. Po dvou letech jsme se dostali znovu mezi prvních 14 nominovaných a to se přece jen neodmítá. MSR má svoji neopakovatelnou atmosféru, všechno je strašně emotivní, sváteční, až dojemné.  Proslovy, trubači, představení soutěžících, losování... není to jako na zkouškách, kde se postavíte před hospodou, vylosuje se z klobouku a jde se. Čísla jsme losovali v krásném skleněném půllitru s emblémem soutěže - budeme mít všichni hezkou památku, k tomu balíček piv od místního pivovaru.

Je jasné, že nic tady nebude zadarmo, člověk však přece jen instinktivně doufá, že snazší bude přežít pole a vodu než barvu. Takže na úvod spokojenost, když jsme vylosovali číslo 5 a začátek na poli. Nejprve jsme ovšem všichni začali klidem na stanovišti. První polní disciplína byl handling na dva kusy. Rozhodčí nám názorně ukázali, že když se chce, každá disciplína se dá postavit tak, aby byla těžká. Terén byl vzrostlá hustá vojtěška, na levé straně les (a zálehy od zvěře), pravý kus byl uprostřed pole daleko vpředu a hlavně a bohužel až za horizontem. Pes tam neviděl a vůdce také moc ne.  Cílem hry bylo dostat psa rovně a dostatečně daleko dopředu, bohužel všichni měli tendenci to v půlce zalomit k lesu. Totální zoufalství a neskutečné nervy nás všech, jak ubíhá čas a první soutěžící ne a ne dostat psa na pravý kus. Potom číslo tři ještě jednou přesně totéž. Jen fletka Nikita vše zvládla bez problémů a já s Denym a pan Cvrček s Baddym jsme to alespoň dali, i když oba s jednou dvojkou. Zajímavé je, že nedělní parta už žádné problémy neměla. Pravděpodobně jsme zapachovali terén a zvěř se šla pást další noc o kus dál. Zbytek polních disciplín byl celkem snadný. Na svačinu jsme odjížděli s pocitem, že nejhorší máme za sebou. Do chvíle než přijela skupina od vody, ve které zbyli poslední dva přeživší – ostatní padli na dohledávce v rákosí.

Disciplína vypadala tak, že vůdce stál u rybníka a vypouštěl psa z místa odkud onen inkriminovaný rákos byl asi 50 m daleko a začínal ještě až tak nějak “za rohem“ doleva. Cestou louka s vysokou trávou, nějaké křoví, vlevo voda, vpravo les. Ani wétéčkáři by se za takovouto disciplínu nemuseli stydět. Dalších  hrůzných 10 minut, kdy před vámi jde pes, kterého považujete za favorita,  nevidíte nic a postupně slyšíte jen čím dál zoufalejší povely, pískání, cachtání ve vodě a pak ticho. Tak jsme zbyli už jen dva. A k naší obrovské radosti jsme oba donesli. Baddy to měl hodně rychle, my jsme byli o něco pomalejší - lehce přes pět minut a za tři body. No, stálo mě tedy dost úsilí tam Denyho dostat. Zbytek dne pak už naštěstí žádná další dramata nepřinesl. Večer velmi milé posezení na Hamrovce s hudbou a rautem, ale dlouho jsme tam nevydrželi, jak jsme byli urvaní.

Druhý den ráno barva, která nám tentokrát ovšem vůbec nesedla. Poprvé jsme sešli hned na začátku (prý tam snad byl zajíc, ale neviděli jsme ho), podruhé asi v půlce. To už jsem měla nervy totálně v kýblu, barva nebyla v suchém lese vůbec vidět a dost jsme tápali. A protože jsme se evidentně moc nelíbili, tak si nás rozhodčí ještě vychutnali u kusu, kdy nechali psa pěkně dlouho samotného u srnce, jestli si do něj přece jen nekousne. To už jsem psychicky nevydržela, když ho už dostatečně dlouho olizoval a začal oždibovat chlupy, tak jsem zařvala a dostali jsme ještě bod dolů za povel. Čímžto jsme spadli do 3. ceny a ztratili spoustu bodů, neboť barva má bohužel největší koeficient. Aby nebylo všem překvapením konec, vzápětí jsme se dozvěděli, že naší skupinou už veškeré barvy definitivně končí, neboť v sousední skupině, s kterou jsme se měli střídat, právě vypadli i poslední dva soutěžící. Onou kritickou disciplínou byl čtverec v lese. Na malém lese bylo po obědě pěkné horko, Deny už toho měl všeho tak akorát a sotva se vlekl. Džungle to byla hrozná – králíci pohozeni v hustém smrčí, prý hodně vzadu, a i k tomu se musel pes propracovat ještě daleko dopředu přes vysokou trávu s křovím. Vidět nebylo nic, dalo se jen vypustit dopředu a čekat. Vešli jsme se však neuvěřitelně ještě do čtyř bodů, nevím, kde Deny sebral síly. Byli jsme jen tři za celou soutěž, co dali čtverec za čtyři body. Následovalo ještě vodění, odložení a vlečka srstnaté a pak už KONEC, úleva, DOŠLI JSME!

Celou soutěž došlo nakonec 10 psů z 19. My jsme tedy byli ti desátí – poslední přeživší  s 454 body a 3.cenou. Vítězkou se stala stejně jako předloni fenka GR Energy for Fun Brdké zlato (Wendulka) s vůdkyní Libuší Štorkovou.

VZPR - Kyselka (Karlovy Vary), 12.-13.9. 2015.

Do Kyselky jsme přijeli v pátek brzy odpoledne, abychom si v klidu užili procházku kolem Ohře a Deny si před zkouškami stihnul dostatečně odpočinout. Krajina je zde nádherná a tyto zkoušky jsme si jeli především užít. Přiznám se, že jsem s sebou vezla i mapu Krušných hor pro případ, že vypadneme. Na večerním losování jsme vytáhli čtrnáctku, což znamenalo první den polní a vodní disciplíny. Po rozlosování následovala společná večeře s tradičně výborným divokým prasátkem a povídání s přáteli. Je nás celkem 19 účastníků, z toho 9 goldenů.

Ráno začínáme handlingem dvou kachen. Deny je tak natěšený honem honem něco dělat, že ho pro jistotu raději dávám na řemen, aby mi nevyběhl – lepší přijít o bod než o dva. Takže máme první trojku, ale hned nato čtyřku za dohledávku kachny. Na stejném stanovišti se dělá ještě marking, tam opět trojka za mírné přeběhnutí a ještě vodění v přilehlém lesíku.

V pauze u občerstvení se dovídáme novinky z dalších skupin – jeden pes vypadl na dohledávce na poli a zdá se, že kámen úrazu bude čtverec v lese, tam už vypadli dva.

Pokračujeme na poli. Tady neměl Deny žádné potíže, ale rozhodčí byli opravdu přísní na přesné provedení každé z disciplín, takže jsme dostali trojku z přinášení, když si Deny bažanta  na dvou disciplínách trochu přerovnal v mordě. Handling dvou kusů pernaté byl těžký, celkem velká vzdálenost a v dost úzkém úhlu, ale nezaměnili jsme. První kus se nám povedl přesně na jediný povel, u druhého už to bylo s více povely a tudíž za tři a s trojkou z poslušnosti. K vyhledávání  rozhodčí využili terén s vysokou hustou krytinou, prorostlou kopřivami a ostružiním, a se spoustou děr, kdy musel člověk i dávat pozor, kam šlape, aby “nehodil hubu“. Dostali jsme trojku a byla jsem za ni ještě ráda, neboť jak je vidět z výsledkové tabulky, řadě psů se do toho  moc nechtělo.  První den jsme tedy došli v první ceně a s úlevou a radostí odjíždíme do Radošova do kempu.

V neděli jedeme do Vojkovic na lesní disciplíny. Byla jsem hlavně zvědavá jak to půjde Denymu na čtverci, který je v hustém neprostupném terénu a mnozí psi tu měli potíže i s tím, že prostor je v polovině rozdělený strouhou s vodou a někteří už nešli hledat dál za strouhu. Deny tentokrát “zaválel“ – přinesl oba kusy za 3.02 min a s velkou pochvalou od rozhodčích. Malý les jsme došli v samých čtyřkách. S blížícím se koncem zkoušek a barvou jako poslední disciplínou už to začínalo být o nervy. Nakonec vše dopadlo nad očekávání dobře. Na rozdíl od našich předchozích všestranek, kdy jsme šli barvu v 36°C vedru , se tentokrát barva nikam “nevypařila“, Deny se chytil hned od začátku a na napnutém řemenu mě bez jediného odtroubení dovedl až k srnci. Mám obrovskou radost, že jsme došli a ještě k tomu v 1. ceně a na úžasném 6. místě z 19 psů.

Takže na příští rok opět dilema - odchod “do důchodu“ nebo ještě jednou naposledy MSR ??

VZPR - Pohár prezidenta RK, Kostelní Střímelice, 18.-19.7. 2015.

Na Pohár prezidenta jsem se přihlásila až v nejposlednější možný termín, kdy po předchozí vlně veder kdosi v předpovědi počasí potvrdil, že další vedra už letos určitě nebudou. Omyl. Poté jsem uvažovala, jestli už třeba nebudu náhradník. Též omyl. Navíc chodím už tři měsíce se zraněným kolenem a pět dní před zkouškami se mi podařilo zlikvidovat i to druhé. Takže na nástup ve stavu nadopovaném ibalginy, se zásobou  opodeldoků všeho druhu a jedním postarším psem. Uvažovala jsem i o tom, jestli to celé nezrušit, ale pak jsem usoudila, že dostavit se alespoň na nástup je věcí cti a až jeden z nás nebude moct, tak odstoupíme. Nakonec jsem byla ráda, že jsme jeli. Bohužel jsme nevylosovali  šťastné číslo a první den, ten teplejší a slunečnější, jsme začali barvou.  Po po příjezdu na stanoviště, když měl jít první pes následování, se  vzápětí zjistilo, že chybí střelec. A tak se telefonovalo, sedělo, čekalo, a čekalo, ... vedro na umření. Asi za třičtvrtě hodiny dorazil střelec. U barev s nízkými čísly nebyla žádná lesní cesta a tak se šlo následování v dost  atypickém terénu –  pšeničným polem v brázdě po traktoru, kam se šířkou těla vešel jen samotný pes, vůdce šlapal vedle psa obilím vysokým až po prsa. Osiny za výstřihem jsem cítila ještě druhý den. Na barvu jsme se dostali v pravé poledne.  V 36°C vedru se jde barva neskutečně blbě (což nám opakovaně zdůrazňoval už pan Barda na táboře v Kyselce, ale některé věci má člověk stejně jakousi zvrácenou potřebu si experimentálně ověřovat). Čímžto jsme na této soutěži vypadli, stejně jako na stejném místě před dvěma lety. Poté nám bylo alespoň dovoleno cvičně si dojít malý les, kde bychom byli bývali měli samé čtyřky, kdybychom ještě nějaké mít mohli. Po návratu na základnu následovala pro psy osvěžující lázeň v rybníčku a pro vůdce příjemné posezení u chaty s grilováním. Jsem ráda, že jsme nakonec zůstali až do večera, setkání s přáteli z táborů a ze zkoušek bylo velmi milé. A` propos, jenom nevím, proč vždycky řeším věk a kondici psa, když ten kdo druhý den skoro nechodil, rozhodně nebyl pes! 

Zkoušky došlo 9 psů z 18, jen jeden jediný v 1.ceně, který také zvítězil, což byla Týna s Petrou Otevřelovou. 

KLZ Drnek, 6.6. 2015

Na tyto zkoušky jsme se přihlásili v očekávání možného zážitku z barvy za vlahého dne období medardovských dešťů.  Opak byl pravdou – slunečno, 31°C ve stínu.  V lese byl naštěstí stín a tak se jednotlivé disciplíny daly ve zdraví celkem snesitelně přežít. Naše skupina začínala následováním a barvou. Zde vypadl hned ráno první pes, který bohužel přešel kus. Dramatický moment  nastal, když šla následování Zdeňka Šímová s Rickym a z protější části lesa, kde byly nakapány barvy, vyběhlo stádo prasat s mladými.  Naštěstí Ricky tuto situaci ustál a prasata byla dvěma výstřely zahnána zpátky do lesa. My jsme vylosovali pořadí hned po nich. Barva v čerstvě zapachovaném lese a v úmorném vedru se nešla vůbec dobře. Sešli jsme dvakrát a skončili ve druhé ceně.  Výsledky a foto zde.

Mezinárodní soutěž retrieverů 2014 (VZPR), Zlín, 3.-5. 10. 2014 

Když jsme v roce 2011 došli naše první podzimky, cítila jsem se jako někdo, kdo právě vyhrál ve Sportce. Když jsme v té době vybírali akce, na které bychom se mohli přihlásit, kapitolu “vrcholové zkoušky“ jsme přeskakovali jako něco, co se nás nemůže nikdy týkat. Deny dospíval pomalu a teprve až od svých čtyř let začal podávat stabilnější výkony. Protože jsme však vytrvali,  dočkali jsme se nakonec i vytouženého “U“.

Na MSR 2014 jsme se kvalifikovali z loňských všestranek v Kyselce. Páteční jízda do Zlína po rozkopané dálnici splnila očekávání, strávili jsme na cestě přes pět hodin. Unavení dojíždíme v pozdním odpoledni do rekreačního areálu Pahrbek v Napajedlech. Jsou tu krásné chatičky přímo u Baťova kanálu, místo jako stvořené pro psí dovolenou. Teď však na procházku ani odpočinek není čas, stíháme se jen rychle ubytovat a za chvíli vyjíždíme na zahájení do nedalekých Sazovic. Zahájení zkoušek bylo ve velkém stylu. Nádherně vyzdobený sál, moravské kroje, přivítání chlebem a solí, slavnostní nástup rozhodčích a myslivců, přinesení zvěře za doprovodu úžasných trubačů ...  byli jsme v té chvíli, myslím, dojatí úplně všichni.  Poté následuje přípitek moravským vínem na zdar zkoušek a losování, kdy losujeme láhev piva (pozornost od místního pivovaru) s číslem na dně. Vylosovali jsme 17. Příští dva dny strávíme ve čtyřčlenné skupině s Evou a Pavlem Žampachovými a jejich třemi flety. Budeme začínat na vodě a na poli.

Den první, sobota. Z mlhavého rána se klube slunce, zdá se, že by mohlo být hezky. Začínáme klidem na stanovišti v lese. Bohužel nás zde opouští  první soutěžící. Je mi jí líto, přijela sem až z Maďarska. Rozhodčí ji alespoň nechávají cvičně dojít. Naše skupina se poté přesouvá na vodu. Mezitím se lehce zatáhlo a začíná foukat vítr. Při přinášení kachny z hluboké vody  jsme si toho ani moc nevšimli. Problém začíná být až na handlingu, který je i beztak velmi obtížný: první kachna je jen malý kousek od břehu přímo proti psovi, druhá vlevo je hodně daleko od břehu a bere ji vítr; jako první se má přinést ta vzdálená zleva. První pes zaměňuje, ale ještě stíhá čas. Do těžkých problémů se poté dostává Eva – vítr jim zanesl levou kachnu až ke břehu, slyšíme spoustu povelů a jak čas ubíhá, nervozita je přímo hmatatelná. Naštěstí stihli alespoň jeden bod a my jsme na tom po chvíli úplně stejně. Přijdeme k vodě, posílám vlevo, ale Deny okamžitě bere kachnu před sebou, o levém kusu nejspíš ani neví. Ten je mezitím úplně odfouknut kamsi do křoví do slepého chobotu rybníka; přes vysoké rákosí tam není ze břehu vůbec vidět. Marné úsilí postupně přechází v krajní zoufalství, takhle rychle jsme vypadnout nechtěli. Nakonec se Deny po spoustě povelů přece jen nechá poslat naslepo doleva, vůbec na něj nevidím, volám “hledej“ a nevím ani, jestli je ještě na vodě nebo už na břehu v rákosu. Nakonec se vynoří s kachnou odněkud, kde ho vůbec nečekám, je kompletně obalený bodláky a nese! Nevěřím, že jsme ještě v limitu, ale stihli jsme to! Máme jeden bod z disciplíny a sražené body za poslušnost, ale žijeme! Další disciplíny na tomto stanovišti, dohledávka kachny a vlečka pernaté na blízké louce, jsou proti tomuhle úplná hračka. U stánku s obědem se pak dovídáme, že vypadl další pes - polský labrador, který šel jako hlásič na barvě, načal zvěř. Ostatní účastníci jsou zatím bez větších problémů. Po obědě nastupujeme na pole. Pro slídění je určena bažinatá louka s nízkým porostem a fouká vítr z pravé strany. Většinu psů to táhne doleva, rozhodčí ale chtějí vidět poctivé proslídění obou stran. Deny se tentokrát hodně snažil, dostali jsme čtyřku, stejně tak jako ještě na handlingu dvou kusů pernaté a povedl se nám i velmi přesný marking v dost vysoké trávě. Ke stánku s občerstvením, kde se všichni střídáme, zatím docházejí další skupiny. Dozvídáme, se že vypadli ještě dva soutěžící – na poli a na handlingu na vodě a jeden z hlavních favoritů soutěže odstoupil po disciplíně následování, která mu znemožnila pokračovat v 1. ceně.

Den druhý, neděle. Začínáme na velkém lese, jdeme druzí. Rozhodčí jsou mimořádně přísní na disciplíně následování. Čtyřku dávají  pouze sporadicky, a to tehdy, když pes následuje a sedá si zcela bez povelů. Za celé zkoušky tu padly čtyřky jenom dvě. Jednu z nich dostala např. fena (pozdější vítězka), která ustála v klidu situaci, kdy jí přešly přes cestu srny. Jako první jde na disciplínu Pavel s Ginou. Podle mého soudu šli velmi dobře, ale rozhodčí  dávají pouze dvojku. Pak jdeme my s Denym. Jsem s jeho výkonem spokojená, Deny jde pomalu, blízko mě, pokyny dávám jen gestem ruky a Deny na ně reaguje. Máme ovšem jedničku – moc povelů a prý mám psa moc blízko u sebe. Hned na to jsme si ovšem značně spravili chuť na barvě, kterou chodíme rádi a na které Denymu hodně věřím. Barva byla vedena v pěkném lese, ale dost do kopce, kromě jednoho úseku, který šel po vrstevnici. Deny hned od startu nasadil nos k zemi a na napnutém řemenu po celou trasu neomylně táhl dopředu. Byl to úžasný pocit po celou cestu cítit, že ON VÍ ! Takže srnce jsme měli za chvíli a potom už jen závěrečný rituál, troubení, zálomek za klobouk, ... královský zážitek. Škoda, že žijeme ve městě a nejspíš asi nikdy nebudeme mít možnost si tohle vyzkoušet v praxi. Odpoledne nás odvezli celou skupinu terénním autem (taky zážitek !) na malý les. Dohledávka dvou kusů ve čtverci byla v hustém listnatém porostu, ale naštěstí tu nebylo žádné trní. Deny našel oba kusy velmi rychle, měli jsme za čtyři, stejně tak jako ve stejném terénu odložení a vodění na přilehlé louce. Jaké štěstí mít vodění na konci zkoušek, když je Deny unavený! Zbývala poslední disciplína – vlečka srstnaté - a pak už jen obrovská úleva, konec, gratulace.  Byli jsme jediná skupina, kde všichni došli. Deny, jako by také pochopil, že už je po všem a že už teď konečně smí být unavený, si sám od sebe vlezl do auta a po cestě do Sazovic oproti svým zvyklostem usnul v autě.

Vyhlášení výsledků bylo ve stejně svátečním duchu jako zahájení. Došlo 13 psů z 18, z toho pouze 4 v 1.ceně. Vítězkou se stala fena GR Energy for Fun Brdské zlato s vůdkyní MVDr. Libuší Štorkovou. My s Denym jsme došli na 10. místě v 3. ceně s 323 body.

Celkové výsledky + fotodokumentace z celých zkoušek + Portréty soutěžících od Filipa Orsavy

SZVP Čelákovice-Sedlčánky (RK CZ), 7.9. 2014 

Na tyto zkoušky jsme se vypravili hlavně proto, že máme do Čelákovic hodně blízko. Byl  horký den, a tak jsme ocenili, že veškeré disciplíny včetně ranního nástupu byly na jednom místě bez nutnosti přejíždění. Navzdory dopředu naplánovaným zkouškám byl rybník v Sedlčánkách obsazen rybáři, takže místo na vstup do vody bylo vybíráno podle toho, kde zrovna neseděl žádný rybář. Další zajímavostí byly lekníny na hladině. Při handlingu dvou kachen se musel pes pořádně podívat, která z těch plovoucích věcí že se to má vlastně přinést?  Jeden pes s tím měl opravdu velký problém a nakonec  druhou kachnu nedonesl. Naše skupina začínala dohledávkou dvou kachen v rákosí. Vůdce stál k rákosu bokem a bylo nutno umět vyslat psa dostatečně daleko dopředu, kde pak měl dohledávat. Hodně psů to při tom táhlo doleva na pole, kde bylo zapachováno zvěří a navíc se tam před disciplínou pohybovalo i dost lidí. Na tomto stanovišti bohužel dva psi vypadli. Deny šel celé zkoušky spolehlivě v 1. ceně, a dokonce nám body stačily i na titul res. CACT.  Zajímavostí bylo, že na těchto zkouškách (s výjimkou prvních dvou vítězů fletů) uspěli hlavně starší psi: CACT v goldenech  vyhrála fenka 7.5-letá a z labradorů vyhrála CACT dokonce 8 letá veteránka.  Kompletní výsledky zde .

Zkoušky jsme si moc užili, bylo zde hodně našich známých včetně kamarádů z tábora a byl krásný den. Po skončení disciplín jsme ještě asi hodinku zůstali u rybníka, aby se pejsci pořádně vykoupali a vyběhali a pak jsme jeli na zasloužený oběd, kde jsme se s Denýskem poctivě rozdělili o svíčkovou.

Sotva jsme se vzpamatovali z minulého víkendu, je tu další akce, tentokrát Středočeské derby v Blevicích. Předpověď hlásí vedra či kombinace  veder s bouřkami, z čehož nemám nikdy dobrý pocit. I když má pes fyzičku a trénink, stejně jsem přesvědčená, že tělo si tyhle zážitky pamatuje. Nakonec ale vstáváme do pošmourného rána, po ránu spadlo i pár kapek deště. V hospodě U Primasů je už řada známých tváří a jsem ráda, že se po hodně dlouhé době mohu zase vidět s Yvettou Holanovou a s Ivou Tlapákovou. Derby začínáme podzimkami. Jdeme jako první s vylosovanou jedničkou, ve skupině je s námi také Yvetta s Frodem a Lenka Skřivanová s Blackem. Začíná se slíděním, na stejném místě následuje marking a vodění. Pak přejíždíme k rybníku na kachnu z vody a poté na vlečky, což je naše nejoblíbenější disciplína. Na vlečkách už začalo být docela vedro a tak jsme rádi, když je vše za námi. První den ukončujeme ve čtyřkách, pouze s jednou trojkou za vodění. Všichni v naší skupině došli, nejlíp je na tom asi Lenka s Blackem.  

Nedělní vodky začínáme rákosím, což je suchá neprostupná džungle, která průběžně přechází v džungli mokrou. Od samého rána svítí slunce a je vedro. Vůdce podél rákosu postupuje močálem do výše holinek a průběžně vrací psa do porostu, do kterého ovšem není vejít kudy. Rozhodčí poctivě měří čas 10 minut na slídění, teprve potom je vhozena kachna. Tu jsme tedy našli hned, ale za slídění máme hned pro začátek dvojku kvůli množství povelů. Poté co jsme zdárně dobrodili, pořadatelé pokládají ostatním vůdcům na bažinu prkna . Dohledávka kache v místě trochu lepším a zde máme za 4. Přejíždíme k rybníku na aport kachny a na handling, zde dostáváme jednu trojku za poslušnost kvůli záměně. Následuje vodění a pak marking, který máme po hodně dlouhé době zase jednou za 1 - totální výpadek, Deny vyběhl hned jak kachnu uviděl hodit, což už neudělal tak možná dobré tři roky. Ještě zbývá odstát klid na stanovišti a pak už jen pořádnou koupel v rybníku.  Když jsem šla po nějaké době vyvětrat auto, Deny si okamžitě zalezl dovnitř a nechtěl vůbec ven, jak už byl přetažený. Vyhlášení výsledků bylo v Blevicích v hospodě. Celkově jsme obsadili 10. místo z 18, škoda pokažených vodek.  Derby vyhrál dle očekávání Bert s Petrem Valentou, veleúspěšní byli také Lenka s Blackem a moc gratulujeme Frodovi a Yvettě k jejich úplně prvním loveckým zkouškám. Výsledky KCHLS zde.

ZPR - DERBY  ČR 2014, Stříbřec, 28.-29.6. 2014 

Především: vážím si toho, že jsme se i letos této prestižní soutěže mohli zúčastnit. Stejně jako loni jsme se nominovali až z pořadí náhradníků, konkrétně z výsledků Středočeského derby a naším cílem bylo hlavně přežít. Vyjíždíme už v pátek, cesta v první den prázdnin je opravdu příšerná. Po 3.5 hodinách jsme konečně v penzionu Poutník ve vesnici Mláka a hned po příjezdu vyrážíme s Denym zrelaxovat na procházku podél Lužnice. Je tu všude krásně, byla by tu pěkná dovolená.

První den akce. Losujeme číslo 16, začínáme na vodě. Aport jedné kachny bez problémů, na handlingu je pro všechny předem určen pravý kus, ovšem Deny už cestou k rybníku pozoruje levý, takže záměna je jistá a máme první trojku. Na této disciplíně nás bohužel definitivně opouští Hanka s Áresem a na rozdíl od loňska rozhodčí nedovolují si zkoušky dojít ani tréninkově. V lese u téhož rybníka děláme ještě odložení – ve volném lese mezi vysokými stromy, žádné odložení za křovím, jak se obvykle trénuje. Celou dobu pes koukal, kam jdu, druhý rozhodčí seděl na pařezu, zalezla jsem za něj co to šlo a odležela 5 minut na zemi v mravencích, aby mě viděl co nejméně. Velmi nepříjemná disciplína. Naštěstí za 4, stejně jako odpolední dohledávka kachny a marking. U dohledávky kachny se stejně jako loni muselo stát  bokem k rákosu, přičemž kachna byla kdesi daleko vpředu. Vodění perfektní (to Deny na zkouškách umí!), ovšem vzhledem k celkovému výkonu po celý den máme v tabulce za 3. A na závěr dne jsme si dali ještě klid na stanovišti v lese, který byl ovšem v těsném sousedství rybníka, takže minimálně tisíc komárů na jednoho účastníka a opravdu žůžo zážitek, nemá-li se člověk hýbat, aby nedostal bod dolů za neklid. Dali jsme to za 3 pro jistotu na řemeni a vesele sežraní odjíždíme v první ceně na základnu.

Druhý den. Dopoledne pole – navádění na dva kusy a vlečka pernaté, vše za 4. Handling na dva kusy na pěkné louce s nevelikým porostem vypadal po absolvování několika předchozích WT tréninků v těžkém terénu docela neškodně a pohled na Denyho jak na povel “dopředu“ běží po přímce pokaždé přesně ke kusu jsem si velmi vychutnala. Odpolední les měl být nejobávanější disciplína vzhledem k hodně těžkému terénu (husté smrčky, borůvčí a bahnitá strouha) – stejné místo jako loni. Vlečka s králíkem – všichni OK a následuje zlatý hřeb dne – čtverec v lese. Deny má naštěstí tyhle džungle rád, bere to jako velké dobrodružství, a současně je naučený, že se nesmí vracet zpět dokud něco nenajde. Pejsek před námi v lese úplně zabloudil a došel oklikou s králíkem v mordě až ke koroně, naštěstí vše dobře dopadlo a stihl ještě 4 body. Deny donesl oba kusy dvacet vteřin po páté minutě, takže máme za 3, ale od loňska jsme lepší o dvě minuty.

Máme tedy ZPR v 1. ceně, 192 bodů/z 204 a celkově 8. místo ze 24. Mám velikou radost a těší mě, že je Deny ve svých 6 letech ještě pořád ve formě. Zkoušky došlo 16 účastníků. Výsledky na webu KCHLS zde.

VZPR, Kyselka- Karlovy Vary, 21.-22.9 2013

Je pátek v poledne a my vyrážíme směr Kyselka, abychom tentokrát pokořili metu nejvyšší – všestranné zkoušky. Jsou to již naše třetí zkoušky „u Míšků“. Moc rádi se sem vracíme a strašně si přejeme, abychom to “U“ udělali právě tady. Terény známe z červnového tábora a tak moc dobře víme, jak je to tu těžké – husté lesy a všude obrovské množství zvěře, hlavně prasata a vysoká. Ubytováváme se v kempu Na Špici a vyrážíme na procházku k Ohři, aby se Deny po dlouhé cestě vyběhal. V kempu je kromě nás ubytováno i několik loveckých skupin, které sem přijíždějí lovit vysokou (druhý den tu můžeme obdivovat obrovského uloveného jelena). Večerní losování nám přidělilo na první den polní a vodní disciplíny. Je nás celkem deset, takže dvě skupiny. Spolu s námi je ve skupině ještě Iva Tlapáková s goldenkou Mary, pan Žampach s Ginou , Mrkvovi s Philippem a Zdenka Šrenková s Bonnie. Z dalších kamarádů je tu Yvetta s Fionou, ale ta je v druhé skupině, a samozřejmě Jana Baslová jako jeden z organizátorů a zároveň fotograf a velká morální podpora pro všechny zúčastněné. Po vylosování následuje posezení nad výborným masíčkem z divočáka – tradice všech místních zkoušek a povídání dlouho do noci.

Sobota, ranní nástup, odjezd na Bražec. Začíná to slibně. Slídění, handling na dva kusy a vlečka s bažantem - všechno ve čtyřkách. Nejlepší byl handling na dva kusy pernaté. Deny běžel ke každému kusu jak podle pravítka - že bychom se na těch WT přece jen něco naučili? Marking jsme dali sice přesně, ale uchopení bylo s malým zaváháním, takže za 3 a tradičně také 3 z našeho "oblíbeného" vodění. Obě disciplíny s kachnou – přinášení z hluboké vody a handling dvou kachen máme také za čtyři a pomalu se zdá, že první den přežijeme. Přesouváme se na dohledávku kachny a teprve tady nastává krize. Napravo rybník, před námi vrbičky a vysoká tráva přecházející v rákos. Kachna je hozena vpředu do trávy, hodně daleko od vůdce a taky dost daleko od vody. Problém tu máme úplně všichni, všechny psy to táhne napravo k vodě. Po n-tém pokusu vyslat dopředu se naše naděje postupně rozplývají a začíná boj s časem. V hluboké beznaději a s vyřvanými hlasivkami posílám naposled dopředu … a stal se zázrak – Deny tentokrát běží opravdu rovně, po chvíli se vynoří odkudsi z křoví a NESE! Čekám s vděčností na jakýkoli verdikt, hlavně že máme vůbec něco, ale máme nakonec 4, jsme ještě pořád do pěti minut! Již nikdy v životě nevyslovím větu, jak může někdo do deseti minut nic nenajít, když má nos. Obrovská úleva, první den je za námi a jsme v I. ceně. Skupina odjíždí do kempu, nám s Ivou se ještě nechce „domů“ a tak zůstáváme na houby. Pomalu procházíme okrajem lesa, pejsci si vesele pobíhají a my začínáme postupně čím dál tím víc pociťovat, že v tomhle lese nejsme rozhodně samy. Čerstvě rozryto, všude se povalující okousané mrkve a na každém kroku prasečí výkaly nanejvýš čerstvé. Takže vyklízíme pole a v houbaření pokračujeme v poněkud „civilizovanějších“ lesích pod Andělskou horou.

V neděli po nástupu vyrážíme do Vojkovic, kde nás čekají lesní disciplíny. Začínáme na malém lese čtvercem a vlečkou srstnaté, opět vše ve čtyřkách. Nejtěžší disciplínou je ovšem pro nás následování (opravdu ne barva, ale následování!! Kdo nás zná, chápe ..). Jsem nervózní jak pes a připadá mi, že těch sto metrů nebo kolik to vůbec je, nikdy neskončí. Nejvíc se bojím, že se objeví nějaká zvěř a Deny zdrhne. Deny šel ale celou cestu opravdu pěkně, já jsem se zase pořád poctivě rozhlížela (což prý mají rozhodčí rádi) a tak jsme dostali čtyřku a ještě s pochvalou..  A barva byla paráda se vším všudy, tu jsme si vychutnali. Deny nasadil nos k zemi a s naprostou jistotou hnal po stopě, celou cestu na napnuté šňůře byl skoro k neudržení. Jenom jednou během cesty zvolnil a začal se tak nějak rozhlížet do stran, to už poznám, že se ztrácí, tak jsme si couvli kousek zpátky, Deny se na povel nasadil znovu na barvu a za chviličku jsme byli u srnce. Závěrečný rituál k poctě padlého srnečka, se slavnostním troubením a zpěvem pana rozhodčího byl dojemný skoro k slzám. Pak jsme s Denym oba dostali zálomek ze smrkové větvičky a před koronou nás vyhlásili jako nejlepší barvu dne, s poznámkou, že takhle by to mělo probíhat v myslivecké praxi. Na závěr nás čekalo ještě odložení, to bylo také bez problému – Deny už si po tom dvoudenním maratónu i docela rád lehnul, a klid na stanovišti, kde jsme nechtěli zbytečně riskovat a odstáli jsme si to na řemeni za 3 body.

Takže už jsme taky “U“ a v I. ceně, celkově na 3. místě. Máme obrovskou radost.

Výsledky těchto zkoušek můžete vidět zde

Derby ČR 2013 (KCHLS) – ZPR, Stříbřec, 22.-23. 6. 2013

O naší účasti jsme se dověděli před pouhými 3 týdny, postoupili jsme sem jako poslední 24. účastníci z celkově 49. místa pořadníku loňských derby a máme obrovskou radost, že se těchto prestižních zkoušek smíme zúčastnit. Vyjíždíme za horka v pátek odpoledne, Praha i dálnice jsou totálně ucpané, do penzionu v Mláce, kde bydlíme společně s Yvettou s Fionou, dorážíme po více jak čtyřech hodinách cesty. Ubytování je moc hezké, ale jsou tu všude miliony komárů, pokus o večerní procházku končí hodně rychlým návratem zpátky.

Sobota. Ranní nástup, losujeme číslo 3. Jsme s Yvettou ve stejné skupině, je s námi také Lenka s Maggie a začínáme na poli naváděním na dva kusy pernaté. V Kyselce mi tahle disciplína nepřipadala nijak hrozná. Tady jsou ovšem tyčky dál, než jsme měli na táboře, jedna je navíc v kopci u lesa a je hodně vysoká tráva. Pejsci před námi přinášejí oba jen po jednu kusu a jsou po čtvrthodinovém úmorném běhání v horku strašně unavení.  Pak jdeme my. Posílám na pravou, dobrá volba - po chvíli běhání kolem lesa, máme. Pak nastává zoufalá snaha o navedení na levou tyčku. Oba psi před námi se vždycky v půlce cesty zarazili a pak uhnuli doprava a my opakujeme totéž, ještě s přestávkou na krátké vyválení se v čemsi u cesty. Až na několikátý pokus prorážíme ono magické místo a Deny běží opravdu dopředu a má to! Už jsem tak zblblá, že pískám ke mně, i když vůbec není proč a máme tak snížené body za přinášení, ale z disciplíny za 3 – čas kolem sedmi minut.  Vlečka pernaté zdá se být bez problémů, všechno za 4. Teprve až po návratu ke skupině se dovídám, že nám za zády prošly dvě srny. Odpolední voda je taky bez problémů, jenom na handlingu dvou kachen jsme zaměnili pořadí, ale to neřeším, hlavně přinést a přežít. Poslední disciplína je pro všechny klid na stanovišti v lese a je to horror. Je strašné vedro a vlhko a všude mraky komárů. Jsme všichni neskutečně sežraní, ale bojíme se pohnout, aby nám to nenapočítali jako povel, psům to leze do očí, těch deset minut je k nepřežití. Střelba a honci nás vzrušují asi ze všeho nejmíň. Ke konci  Denymu kolem hlavy ještě začala ještě lítat obrovská moucha, to jsem čekala, že za ní opravdu vystartuje, ale naštěstí odtroubili konec. Obrovská úleva, euforie, první den za námi a jsme pořád v první ceně.

Druhý den. Horko hned od rána. Nastupujeme na tzv. drobné disciplíny: marking, vodění, odložení. Marking  byl bez problémů, vše za 4. Vodění – asi naše nejlepší, co jsme kdy na zkouškách předvedli. Deny šel opravdu celou cestu nádherně nohy. Pak asi 4 m od cíle nám muselo nejspíš proběhnout v trávě nějaké zvíře, asi myš a Deny se tam rozběhl. V té chvíli se o mě pokusil infarkt a asi jsem to „ke mně!“ musela zařvat hodně zle, protože opravdu přišel, posadil se k noze a došli jsme zbytek cesty až k rozhodčím. Takže disciplína za 2 a dva body za poslušnost a spadli jsme do II. ceny, ale díky bohu, ještě že tak! Pětiminutové odložení v lese míváme normálně bez problémů, ale tady byl Deny možná zase nervózní z těch komárů  a kousek popolezl, takže 2 body, ale to už nám bylo jedno. Ještě jsme měli před sebou dvě disciplíny – čtverec a vlečka v lese a věděli jsme, že tady je to kritické místo, kde se rozhoduje. Dohledávka dvou králíků na čtverci 50x50 m byla v hustém neprostupném terénu – borůvčí, smrčky, křoví všeho druhu a ještě se tam muselo přejít přes jakousi strouhu. Začali jsme na pravé straně, pes se po vyslání dopředu zcela ztratil v džungli a pak už nezbylo než čekat. K mému překvapení se po chvíli vynořil z té těžší strany zleva, zřejmě proslídil úplně celou plochu a našel dřív ten vzdálenější kus. Musel se asi hrozně nadřít, když s ním šel v tom křoví tak daleko zpátky ke mně. Druhý kus jsme dohledávali o něco déle, takže celkový čas 7.40 min a za tři body. Už po vícekrát jsem si tak ověřila, že Deny mívá evidentní výhodu na disciplínách, kde jde o fyzičku (těžký terén) a nutnost pracovat samostatně. V té chvíli mě ovšem ještě čekal další infarktový moment – vlečka srstnaté. Vyslání bez problému, po chvíli rozhodčí z lesa troubí, že kus nalezen, ovšem pes stále nikde. Teprve po chvíli vidím, jak si to s králíkem v mordě štráduje docela daleko ode mě směrem ke skupině. Povel ke mně, nic, teprve na druhý povel si mě všiml, otočil směr a donesl. Tady by to se mnou švihlo už asi doopravdy. Takže vlečka 4, přinášení 2 a uhráli jsme celkově II. cenu.

JSME 14. ze 24 ÚČASTNÍKŮ, máme 174 bodů a JSME  OPRAVDU STRAŠNĚ ŠŤASTNÍ, ŽE JSME TO DOŠLI.

Celkové výsledky a fotky od KCHLS ZDE

RK CZ - MFTR Konopiště 27.1. 2013

Poslední neděli v lednu se konal na Konopišti Mezinárodní field trial retrieverů pořádaný RK, což jsme využili jako možnost zúčastnit se ještě jednou honu na Konopišti, ale také příležitost zkusit si něco nového, co jsme předtím ještě nedělali. Počasí bylo typicky zimní – sice zataženo, ale sníh a mráz po celý den, což nám s Denýskem vyhovuje. Soutěžně jsme šli první dvě leče, na další postupovali už jen psi v první ceně. My ostatní, kteří jsme nepostoupili, jsme chodili po zbytek trialu dohledávat to co se neposbíralo při soutěži a navíc po obědě byl pro všechny společný hon, takže jsme si pracovně užili po celý den. Soutěžně Deny dohledal a přinesl dva kusy. Bohužel na první leči byl poslán pro bažanta na místo, kde leželi pohromadě dva najednou a vyměnil je, což je vylučující chyba a tak jsme dostali nulu za dohledávku. Na druhé leči přinesl určený kus moc pěkně. Výřad byl na konci sezóny už dost malý, ulovilo se jen asi 300 kusů. Všichni jsme při vyhlášení výsledků dostali domů bažanta na trénink a i ti, co nic nevyhráli, alespoň nového dummýka, který se nám náhodou moc hodí, protože jsme v rámci tréninku na tento trial tak moc cvičili blindy, až jsme jich pár nikdy nedohledali.

 Bez ohledu na výsledek nás field trial jako soutěž velice nadchnul a určitě si to rádi zkusíme  někdy znovu.

KCHLS - POHÁR  SVĚTA  MYSLIVOSTI 11.-12.8. 2012

Tento víkend jsme se poprvé odvážili přihlásit na dvoudenní zkoušky. Denýsek se v poslední době zdál moc šikovný - nedávno jsme udělali docela těžké KSZVP v Jankově a dobře si vedl i na tréninku na vodní zkoušky v Kosičkách, kde je hodně těžké rákosí.  Ovšem odhadnout, jak se bude tvářit na dva dlouhé dny zkoušek, ranního vstávání, cestování autem, stání na nástupech a ještě dlouhého čekání na vyhlášení výsledků pro nás byla zatím neznámá.
První den jsme vyrazili za deštivého studeného rána na podzimní zkoušky. Naštěstí přestalo pršet ještě ráno po cestě a nakonec bylo celý den docela příjemně. Na nástupu bylo 24 psů, retrieverů i slídičů dohromady. Vylosovali jsme číslo 18 a byli jsme ve třetí skupině jako poslední na řadě. První disciplína bylo slídění s dohledávkou. Denýsek má výborný čich a aby slídil podle představy rozhodčích, potřebuje mít na tuhle disciplínu hodně těžký terén – vysokou trávu, křoví apod., jinak jde rovnou ke kusu. Tady se slídilo na nízkém strništi a od bažanta směrem k nám foukal dost silný vítr. Takže jsem ho sice přesvědčila pro pár nezbytně povinných kliček do obou stran, ale jak nabral ten správný pach do nosu, přestal předstírat, že neví, kde to je, a bažanta prostě přinesl. Takže na úvod známka 2, čímž jsme spadli do druhé ceny. Poté jsme se přemístili na vlečky, nejprve pernaté a pak srstnaté. Vzhledem k našemu pořadí ve skupině byl příchod na disciplínu v obou případech už skoro dálkový pochod. Vlečky jsou Denýskova parádní disciplína, dostali jsme obě za 4, stejně tak marking. Pak jsme se přesunuli k rybníku na kachnu z hluboké vody. Tuhle disciplínu děláme normálně na volno za 4, ale teď byl Deny na tu kachnu už tak  nadržený, že vyběhl ještě vteřinu před povelem a dostali jsme další dvojku. Nakonec (naštěstí nakonec !!!) bylo vodění, kdy se nám historicky poprvé podařilo dát čtyři body, ale protože se hodnotilo vodění v průběhu celých zkoušek, tak nám nakonec stejně napsali do výsledků trojku. Celkově tedy II. cena a 15. místo. Čekání na vyhlášení výsledků bylo dlouhé skoro tři hodiny a večer jsme byli už opravdu hodně unavení.
Druhý den na vodní zkoušky přijelo více retrieverů než v sobotu na podzimky a měli jsme tam i řadu kamarádů a známých, s kterými cvičíme u Evy a Jindry. Vylosovali jsme číslo 12 a opět jsme byli poslední ve skupině. S námi ve skupině byla také Hanka s Argem a Šárka s Amátou. Začínali jsme na vodě: handling dvou kachen a přinášení kachny z hluboké vody. Přestože nám letos voda zatím jde dobře, mám před oběma disciplínami dost velký respekt, nejspíš proto, že jsme loni na dvou zkouškách na kachně z hluboké vody vypadli. Denymu se podařilo zaujmout všechny přítomné ještě před samotnou disciplínou, kdy jsme si měli jít pejsky namočit. Všichni pejsci se způsobně vykoupali a vylezli. Deny nejdřív vypadal, že se jenom vykoupe taky, ale pak najednou nabral neuvěřitelnou rychlost (škoda, že se neměřil čas) a začal ujíždět kamsi dopředu podél břehu. Když jsem ho doběhla a odvedla od velikého  mrtvého kapra, tvářil se dost dotčeně. Po úvodním obveselení jsme tedy nastoupili na obě vodní disciplíny a obě zvládli na 4 body. Handling dvou kachen byl ale s hroznými nervy u přinášení první kachny, kterou vynesl z vodu tak nešikovně za hlavu, že mu cestou vypadla z mordy a pak nad ní zůstal stát a koukal co se to stalo. Musela jsem zařvat aport a opravdu hodně se mi ulevilo, když to donesl.  Všechno ostatní už bylo bez problémů. Marking Deny umí hodně přesně (4 body) a také za přinášení už jsme měli na markingu i na všech dalších disciplínách za 4. Práce v rákosí spočívala v prohledávání zcela neprostupné džungle hodně tvrdého a hustého rákosí, navíc ještě v bahnité vodě. Tahle disciplína společně s dohledávkou kachny rozhodla u hodně psů o výsledku. Deny má naštěstí velmi dobrou fyzičku a navíc je to povahou průzkumník, který se ničeho nebojí a podobná dobrodružství si vyloženě užívá. Takže jsme se pořád drželi v první ceně, i za vodění jsme dostali čtyřku a zbývalo přežít naší kritickou disciplínu – klid na stanovišti, samozřejmě na řemeni. Nakonec jsme to ustáli bez jediného pohnutí (možná byl už Denýsek opravdu trochu unavený). Rozhodčí se mě dokonce ptal, proč ho nemám na volno, když je tak klidný. Bylo jsme strašně šťastní, že jsme letos poprvé udělali celý Pohár Světa myslivosti a také poprvé vodky v první ceně.  U občerstvení a čekání na výsledky nám pak už začali všichni známí gratulovat - ukázalo se, že Deny byl jediný golden v první ceně ze všech osmi soutěžících goldenů a že budeme mít CACT! Kompletní výsledky a foto jsou na www. stránkach KCHLS. 
http://www.kchls.cz/index.php/component/content/article/38-kompletni-prehledy/317-pz-svp-kosicky

Klubové Zkoušky vloh Úholičky, 28.4. 2012, RKCZ
Letošní sezónu jsme zahájili zkouškami vloh v Úholičkách (které se ale nakonec konaly v Úněticích, protože v Úholičkách zrušili hospodu). Denýsek už má sice loveckou upotřebitelnost z podzimních i vodních zkoušek, ale byla to dobrá příležitost na rozcvičení se před dalšími zkouškami, měli jsme to blízko za Prahou a ZV jsme ještě složené neměli. Také pořadatelé nás na nedávno konaných WT mohutně pobízeli, ať se přihlásíme v co největším počtu, protože mají málo psů. Takže ve výsledku nás nakonec přišlo 16 a bylo mezi námi zcela netypicky i hodně starších a pokročilých psů. Prožili jsme krásný jarní den. Snad jen nemuselo být takové horko, slunce pálilo jako v červenci.
Denýsek pracoval se zvěří dobře, je vidět, že přes zimu toho moc nezapomněl. Jenom za vodění jsme dostali dvojku, čímž jsme spadli do druhé ceny.
Pořadatelům moc děkujeme za zaslání videa z celých zkoušek:
http://www.youtube.com/watch?v=rYQXLHc-W1o&feature=email
Měli jsme II. cenu a 143 bodů. Výsledky můžete vidět zde:
http://www.retriever-klub.cz/kalendar-akci/427/zkousky-vloh-praha-zapad-uholicky

7.4. 2012  Working testy Konopiště (RK CZ)
Třída E : Velmi dobrý (70 bodů ze 100), 7. místo
Po březnových akcích Retriever Sportu - tréninku a WT v Milovicích (kde jsme bohužel neuspěli) jsme se vydali zkusit štěstí na Konopiště.  Byla velmi hojná účast, v třídě E startovalo 18 psů. Počasí nic moc, bylo chladno a občas pršelo. Jinak ale bylo všechno perfektní, včetně zajímavých terénů konopišťské bažantnice a výborného občerstvení v lovecké chatě na Vatěkově, kde jsme se měli sraz.  Také přišlo hodně lidí, které známe ze cvičáku v Kolodějích.
WT jsou pro nás úplně nová aktivita, která nás ale hned chytla.  Nejzajímavější na tom je, že disciplíny jsou na každé soutěži pokaždé trochu jiné, záleží na terénu a fantazii rozhodčích. Takže vždycky nějaké překvapení a spousta podnětů jak osvěžit cvičení doma na procházce.
První disciplína byla ve dvojici psů - naháňka v leči. Psi sedí v klidu u nohy, honci střílí a dělají rámus řehtačkami. Hodnotí se naprostý klid psa. V třídě E ještě smíme být za polovinu bodů na řemenu, což jsme využili. Pak se vypouští psi dopředu jeden po druhém dohledávat dummy, které jsou v křoví asi 25 m od nás. Každý pes má přinést jeden. Další disciplína je marking, ale jinak než cvičíme doma. Stojí se na poli, pes je na volno u nohy. Házeč hodí aport přes příkop k lesu a kvičí přitom gumovou kachničkou. Pes celý napnutý čeká, jen vyrazit. Zrada je v tom, že v této vypjaté chvíli máte zavelet k noze a pomalým krokem se vydat dopředu ke kolíku, který je asi 5 m před vámi. Tam se v klidu zastavíte a pak teprve zavelíte aport.  Něco podobného jsme ještě nikdy nedělali. Denýsek byl úplně úžasný. Nejenže nevyběhl, ale šel i dobře u nohy. Jen to přinášení bylo trochu pomalé – cestou si prohlédl, jestli není něco dobrého v krmelci, který tam byl poblíž (ještě že nebylo!). Další disciplína byl normální marking přes potok a nakonec disciplína zase o něco složitější: chůze u nohy na volno, dummy přitom nesu v ruce a pohodím u tyčky, ke které máme dojít. Pak se vracíme zpět směrem k rozhodčímu, zastavíme a následuje marking s výstřelem. Po přinesení aportu se otočíme čelem vzad a psa mám vyslat k tyčce, kde jsme předtím odhodili první dummy.  Úžasné, donesli jsme!
Po obědě jsme se v euforii z dopoledního výkonu přihlásili ještě do třídy L. Disciplíny byly obdobné a na stejných stanovištích, ale vždy ještě o něco těžší – buď větší vzdálenosti nebo místo obyčejného markingu kombinace s blindem, markingy, při němž se pes odvede někam jinam a pak teprve vypustí apod. Denýskovi šly dost dobře i tyto disciplíny, bohužel jsme dostali nulu u naháňky v leči, kde už jsme museli být povinně na volno. Denýsek se neudržel a vyběhl za krásnou labradoří slečnou, s kterou jsme byli ve dvojici.
Máme velkou radost. Strávili jsme úžasný den. 
Výsledky jsou k vidění zde a Fotky zde: zde a zde. Autorem fotografií je pan Petr Beneš.